Výprava do Kyjeva, kde Magdalena Šormová obhajovala pás světové šampionky ukrajinské organizace
WWFC, byla od začátku samé překvapení a šoky. Což mi došlo až po zápase, na hotelu, kde píšu tyhle
řádky.

Jsou tři hodiny ráno a ve dveřích cvaká zámek. Napadá mě, úplná blbost, že jde o nějaký pozdní úklid,
možná pozornost podniku. Místo sličné uklízečky, ale do pokoje vstupuje chlap. „Privět,“ zdraví rusky
a začíná se svlékat. No nazdar, říkám si a nevěřím vlastním očím. Ptám se, co tady chce? Prý je cutman
WWFC, která ho sem poslala, aby se tu vyspal! Paráda. Chlap se jde v županu vysprchovat a já doufám,
že až se vrátí, nepřijde další překvápko.

Ale pěkně od začátku. Nepříjemnosti začaly již v Praze na letišti, když Magdu málem nechtěli pustit do
letadla, kvůli druhému příručnímu zavazadlu. Malé tašce, ve které měla váhu a pás obhájkyně. Váhu se podařilo nacpat do batohu, ale pás ne. Aby prošla, musela si ho vzít na sebe a tvrdit, že je to pásek. Kdyby ho držela v ruce, pořád by se to prý počítalo jako zavazadlo.

Nakonec tedy prošla, stejně jako já na pasové kontrole pro přílety, když si paní u přepážky prohlížela můj pas plný víz.
„Jaké je vaše zaměstnání?“ zeptala se nedůvěřivě.
„Jsem trenér.“
„Fotbalu?“
„Ne. MMA.“
„MMA? To ale není sport.“
„Je,“ stál jsem si na svém a ona mě kupodivu pustila. Zřejmě byla ráda za osvětu.

Další trable měla Magda s váhou. Poprvé musela vanovat, ale až na pár fakáčů a stříkání vody po příteli
Alanovi Svobodovi, který letěl s námi, to zvládla se ctí a bez problémů navážila.

Apropó veřejné vážení. Činnost, při které ztratíte spoustu času, ve kterém by váš svěřenec mohl
odpočívat. Tady v Kyjevě celkem pět a půl hodiny. Čtyři a půl hodiny na cestě v zácpách na druhý konec
města a zpátky. Pak pár minut na podiu před pár lidmi v luxusním obchoďáku, kam nikdo nechodí.
Hrůza.

Na druhou stranu jsme viděli něco, co není zas tak obvyklé. Bývalá šampionka WWFC Světlana Gotsyk,
předvedla nádherný body paiting, kdy na půlce těla měla nakresleného Phoenixe, což její přezdívka.
Jen si říkám, jak dlouho to museli dělat, aby to na pár vteřin ukázala světu?

Druhý den jsme se v sedm hodin večer přesunuli z hotelu do sportovní haly. Magda měla druhý hlavní
zápas, takzvaný co-main event. Titulový zápas byl vypsán na pět kol po pěti minutách. Jak už jsem
předeslal, Magda si pás přivezla z Prahy, takže kdyby prohrála, připnula by si ho francouzská
vyzývatelka Eva Dourthe a my bychom jeli domů s prázdnou.

Trochu jsme čekali, že si ho před zápasem někdo vyzvedne, ale bylo nám řečeno, že si ho šampionka
musí odnést ke kleci sama. Tak jsme tam s ním došli. Rozloučili se s Magdou a chvíli čekali, co bude dál.
O pás se nikdo nehlásil, nezbývalo než si ho vzít do rohu.

Zápas začal a potom co Magda přenesla boj na zem, se zdálo, že by mohla Evu ukončit již v prvním kole
na škrcení. Nepovedlo se. Francouzka byla houževnatá, a i technicky dobře vybavená. Ne nadarmo
měla v držení titul belgické EBC. Bitva tedy pokračovala, zápas se protahoval.

Po pěti kolech nakonec museli rozhodnout rozhodčí. S Alanem jsme viděli zápas celkem jasně. Možná
až na druhé kole měla Magda zápas pod kontrolou. Kdykoliv, když bylo potřeba, strhla soupeřku na
zem, kde nad ní dominovala.

Donesli jsme tedy pás do klece a čekali, zda si ho někdo převezme. Nikdo se k němu nehlásil a celé
vyhlášení se neúměrně protahovalo. Cítil jsem, jak mi tepovka vylítla opět nahoru a sledoval bodové
rozhodčí, jak něco urputně počítají. Nechápal jsem a bál se nejhoršího. Přece nám to nemůžou vzít?
To ne!

Konečně došlo k vyhlášení. Moderátor začal číst výsledky jednotlivých rozhodčích, což se dělá
v případě, že ne všichni viděli zápas stejně. Dva přiklepli zápas Magdě, jeden soupeřce. Mohli jsme
slavit vítězství, ale já cítil křivdu. Tenhle zápas a čekání na rozhodnutí, mě stálo nejmíň deset let života.

—

Cutman přišel z koupelny v županu a naštěstí vedle v posteli právě usnul. Začíná chrápat. Já asi taky
půjdu spát a doufám, že se mi bude zdát o tom, jak Magda zápasí v UFC. Se skoré sedm jedna je už
blízko. Hodně blízko.

P.S. Vsaďte se, že si nás v Praze na letišti vyberou na namátkou kontrolu. Zvlášť když Magda po zápase
vypadá, tak jak vypadá. Na čele jí roste roh a nos jí hraje všemi barvami.

P.S.S. A taky že jo!