Deník Mamira Tahiniho č. 8.
Cítím se jako vyměněný, skoro sám sebe nepoznávám. Nebo lépe řečeno, sem sám sebe jsem právě poznal. Vracím se. Jestli jsem ztratil směr, cesta bojovníka si mě znovu našla.
Skleslost, chabá chuď do života je pryč. Jsem nabitý energii jako Duracell. A to všechno za tři dny! Seminář s Jardou Drsným mi otevřel oči a objevil ve mně lehce uvadající Múžo.
Zpočátku jsem vůbec netušil, co očekávat. Není to ztráta času? Nakonec v podstatě všechno, co nám Jarda v tloukal do hlavy, jsem už někde slyšel nebo četl. Jenže z jeho úst to vyznělo jinak. Mělo to úplně jinou váhu a najednou všechno dávalo smysl.
Stejně tak některá cvičení.
Například Jardova verze bojového tance novozélandských domorodých ragbistů. V první chvíli jsem si říkal, proč to dělám? Co může nějaký ragbista vědět o mých problémech? Ale jakmile jsem začal cvičit, prostoupila mnou neskutečná energie. Každý pohyb, výraz, slovo jí bylo nabité.
Zvlášť se mi líbily prvky, které, jak jsem později zjistil, tam přidal samotný Jarda. Prvky, které pochytil v drsných podmínkách panelákové džungle na Jižním městě. Jarda je totiž původem z pražského Chodova.
Dal jsem do toho všechno. Dokonce jsem si při tanci lehce poškodil hlasivky, když jsem opakoval bojové výkřiky Drsného Jardy. A co víc! Dostal jsem se do takového transu, že při závěrečném vyplazování jazyka, jsem si ho natáhnul.
Běta asi nebude mít doma radost. Ale co, pro mě to byly tři nejkrásnější dny života!
Od souseda na pokoji jsem si dokonce koupil barefoot žabky. Vyráběl je jeho bratranec Jožin. Vegan a zarytý ekolog, takže je vytvořil
z recyklovaných materiálů. Tato limitovaná edice byla z Jožinových zimních pneumatik, které mi padly jako ulité, přestože bylo léto. Lehoučké jako pírko a ten design! Navíc jsem je měl se slevou, za což musím tady veřejně poděkovat.
Vlastně je měli všichni. Šlo o takové naše poznávací znamení. Drsní chlapy v žabkách, kteří by jeden za druhého dali možná i život.
Podporovali jsme se všude, jak v soukromých otázkách, tak při plnění Jardových drsných úkolů. Jako například při přechodu přes žhavé uhlí.
Musím přiznat, že se mi do toho moc nechtělo. Ale když jsem viděl, jak to ostatní zvládají a jak mě podporují… Vlastně mi nedali šanci o sobě pochybovat. Najednou jsem věděl, že to zvládnu a do žhavého vstoupím.
Po pár krocích jsem si uvědomil, že to není až tak hrozné. Vlastně vůbec. Nic jsem necítil, tedy až na ten podivný zápach, který se kolem mě linul. Něco se pálilo!
Napadlo mě, že se mi škvaří zrohovatělá kůže na chodidlech, ale tohle spíš vypadalo na gumu. Zaváhal jsem a možná se i na chvíli zastavil. Mé barefoot žabky! Jak byly pohodlné a v tom stresu, úplně jsem si je zapomněl zout.
Jako by nic jsem došel nakonec a za mnou se ozval bouřlivý potlesk. Kluci za mnou běželi, plácali mě po zádech, objímali mě. Nikdo si ničeho nevšiml. Naštěstí. Nemohl jsem jim přece říct, že mám žabky.
Večer jsem v nich musel dokonce jít spát, protože se roztekli a přilepili se na chodidla a já je z nich nemohl dostat. Až doma se mi to po několika dnech mravenčí práce podařilo. Zimní pneumatika šla dolů i se zrohovatělou kůží, takže teď mám chodidla jako miminko.
Nicméně, to je to nejmenší. Hlavní je, že se mi vrátilo sebevědomí a na svoje útrapy jsem zapomněl. Cítím, že jsem připravený vrátit se do MMArek gym a znovu začít s MMA.
Jsem tak nabuzený, že se až divím, co jsem schopný vypustit pusy. Tak jako dnes dopoledne, když jsem v obchoďáku potkal trenéra MMArka.
„Trenére, chci zápas,“ vyhrkl jsem na něho u pokladny. Zrovna platil a v první chvíli zřejmě ani nechápal, co po něm vlastně chci. Nicméně zareagoval pohotově.
„Supr. Začni trénovat Mamire a až budeš ve formě…“
„Zítra tam jsem jako na koni,“ skočil jsem mu do řeči. Chtěl jsem ještě něco dodat, ale pokladní po mě chtěla tři stovky, takže jsem se musel věnovat jí a trenér zatím odešel.
Uviděl jsem ho venku. Stál na parkovišti s nějakým frajerem, kterého jsem neznal. Povídali si, nechtěl jsem je rušit, ale musel jsem. Bylo mi jasný, že předbíhám, ale vůbec jsem netušil, jak to v MMA chodí, tak jsem se raději běžel zeptat.
„A koho proti mně postavíte?“
MMArek jenom zvednul obočí a usmál se: „Nejdřív se dej do formy a pak uvidíme.“
„Dobře,“ řekl jsem, aniž by mě jeho odpověď neuspokojila.
Pomalu jsem odcházel, když jsem zaslechl toho frajera, jak říká: „Může jít na Mikuláš…“
Víc jsem neslyšel, protože kolem projela bílá dodávka a frajer začal smát. Moc jsem to nechápal. Znamená to, že na Mikuláše proběhne nějaký turnaj? Nejspíš ano.
Paráda! Takže první zápas budu mít 5. prosince. Což je za chvíli. Teď jenom se dát do formy a vlétnout na to!
Přijďte poznat tréninky MMA na vlastní kůži do Penta Gymu Praha. MMA je závislost. Tréninky MMA, BJJ, Thajský box nebo wrestling jsou u nás, jak pro úplné začátečníky, tak pro zápasníky. Nikdy není pozdě začít. První trénink je zdarma http://www.pentagym.net/treninky/
