Penta gym Praha letos v létě oslavil kulaté výročí. Dvacetiny. S určitostí tak patří mezi nejstarší oddíly věnující se MMA a Brazilské jiu-jitsu v Česku. Možná je i v tomto ohledu vůbec nejstarší, ale nevím to jistě, takže bych se nerad někoho dotknul.

Dějiny Penty nejsou jen o lidech, ale i o prostorách, z kterých z potu a dřiny vzešli velcí bojovníci nebo i rekreační nadšenci.

První kroky Penta gymu jsou spojeny s tělocvičnou ve Strašnicích, která bývala v první řadě domovem Wing Tsun akademie Bohuslava ‚Míly‘ Jedličky. Pod jeho vedením jsem dělal nejen WT, ale následně mě i připravoval do zápasu ve Vale Tudo (předchůdci dnešního MMA). Právě tam jsem po ukončení zápasnické kariéry přesedlal do role trenéra.

Když Jedlička skončil s Wing Tsunem, zkusil jsem po něm Strašnickou převzít. Po chvíli jsem ale zjistil, že nejsem s to utáhnout nájem a nebýt tehdejší finanční pomoci mecenáše a milovníka bojových sportů Michala Paula, skončil bych ani ne tak v kontokorentu, jako hluboko pod ním. Rozvázal jsem proto smlouvu a začal hledat něco skromnějšího.

Najít odpovídající prostor, ale není zase tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Zvlášť v Praze. Na přechodnou dobu jsme proto našli azyl v jednom nejmenovaném fitness studiu, nedaleko Flory. Jednalo se jen o krátké intermezzo, v kterém jsme poznali, že není fitness jako fitness.

Jednou v neděli jsme si tam s Petrem Švomou chtěli zatrénovat. Před zápasem potřeboval vyladit formu. Přišel tam o něco dřív a k jeho velkému překvapení bylo zavřeno. Mezi tím, co na mě čekal, se otevřely dveře fitnessu a v nich se objevil spoře oděný muž. Zženštilým hlasem ho pozdravil a zeptal se ho, zda má prášek (zřejmě Viagru), tak jak bylo uvedeno v instrukcích? Bohužel jsem neviděl, jak rychle tam odtud utíkal. Na druhou stranu mě tato příhoda přiměla k usilovnějšímu hledání něčeho nového, a tak jsem se poprvé v životě svěřil do rukou realitního agenta. No a my se zanedlouho ocitli na Palackého náměstí.

Možná tomu neuvěříte, ale byl se tam podívat i trenér Conora McGregora John Kavanagh, kterého jsem do Prahy pozval na seminář. Tehdy ho tady ještě nikdo neznal. Zastavili jsme se tam v den odletu s jeho tehdejší přítelkyní, pozdější UFC zápasnicí, Aisling Daly. Pamatuji si, jak si prohlížel nevelkou tělocvičnu a nakonec řekl, že jednou budu mít stejně velkou jako on v Dublinu.

No a za nějaký ten pátek jsme se skutečně přesunuli do většího. Sice s jeho SBG Ireland gymem se to pořád nedalo srovnat, ale posun to byl.

V Bořivojově ulici, která byla až do letošního léta naším domovem, jsme zažili ty nejlepší časy. Za sedm let, které jsme tam strávili se v Pentě slavilo nespočet titulů. Jak profesionálních, tak amatérských. Zápasníci a zápasnice bojovali na těch nejprestižnějších adresách. V UFC, Bellatoru, ACB, One FC, M-1 nebo Pancrase.

Počet zájemců o MMA a Brazilské jiu-jitsu vzrostl. Tím pádem nám Bořivojka začala být malá a já začal sondovat, kam bychom se vrtli. Nejsem finanční sebevrah s megalomanskými představami a tak projekt, do kterého jsem se chtěl pustit, musel mít hlavu a patu.

Možná to bylo řízení osudu, ale prostory, které mě zaujaly, se začaly objevovat těsně před letošním létem. Tedy v době kdy se blížilo dvacáté výročí klubu. Veden nadšením, že všechno jde, tak jak má, jsem napsal tenhle blog. A v tu chvíli se to zadrhlo. Jako bych to zakřikl.

Všechno se neustále posouvalo a já z toho byl pomalu na palici. Vtipné, v uvozovkách, na tom bylo i to, že to na chvíli vypadalo, že budeme bezgymovci. Na doporučení realitního agenta jsem totiž v Bořivojce dal výpověď a pak teprve zjistil, že to není zas tak růžové, jak mi to řekl.

Popravdě v tomto smyslu jsem si prožil asi nejkrušnější období v životě. V jednu chvíli mi přišlo, že tohle nemůže dopadnout dobře, a tak jsem začal hledat jiný prostor. A světe div se, našel ho. Když už se zdálo, že všechno se blíží k zdárnému konci, přečetl jsem smlouvu a okamžitě mi bylo jasné, že tohle nemůžu podepsat.

Naštěstí se na té první adrese všechno vyřešilo a já se tak pěkně po kružnici vrátil tam, kde jsem před prázdninami začal. Koncem září jsme se mohli stěhovat na novou adresu na Nákladovém nádraží Žižkov. Je to skvělý prostor a kdo jste tam ještě nezavítal, tak vás tam zvu.