UFC v Praze to je největší pecka, která české MMA mohla potkat. Stejně jako všichni, jsem to chtěl vidět, ale postavil jsem si hlavu, že jedině z pohledu trenéra těsně za klecí. Ne, že bych byl tak nafoukaný, ale prostě jsem doufal, že to klapne. Vždyť taková Magdalena Šormová už nějakou dobu klepe na UFC bránu. A co si budeme povídat, je velký rozdíl mezi tím, když jste přímo do zápasu zainteresován, než když ho sledujete pouze jako divák.
Postupně, jak se odtajňovala fight card, jsem ztrácel víru a vypadalo to, že na tomto svátku v rodné zemi nebudu přítomen. S rodinou jsme si zarezervovali lyžování v Jizerkách, zdálo se, že je vymalováno. Sníh, promáčené oteplovačky a svařák na zahřátí duše mi byl souzen.
Jenže pak mi napsal Ondřej Novotný, zda bych nechtěl být hostem jeho UFC studia a odjezd na hory postavil na hlavu. Doma byli rádi, to si dokážete představil, ale chápali. Jizerky počkají, UFC v Praze už nikdy být nemusí!
V den turnaje jsem se nasoukal do obleku a připojil se k dalším hostům studia Nova Sport. Jak jsme, tak stáli a čekali před O2 arenou, než si nás někdo vyzvedne, uvědomil jsem si, jak se české a slovenské MMA strašně posunulo. Z kluků, kteří se mnou měli komentovat, se takřka přes noc zrodily hvězdy. Kozma, Petrášek, Buchinger, Procházka, Végh neustále byli žádáni o fotku, až to v jednu chvíli vypadalo, že lidi nepřišli na UFC, ale na ně. A to tam ještě chyběl Vémola.
Tahle silná sestava plus moje maličkost jsme se nahrnuli do studia, kde už na nás čekal Novotný a trochu pozdě, ale přeci, se k nám připojil André Reinders, který s Ondrou celé studio spolu komentovali.
Vedle nás sídlili kolegové z ESPN, na kterém mě zaujaly dvě věci. Bývalý UFC šampion Rashad Evans, které ho jsem viděl celý turnaj si pouze hrát s mobilem, sociální sítě jsou prostě mor. A pak dva kluci v UFC tričkách, kteří tak neskutečně dlouho leštili desku ESPN pultu, až museli oči přecházet.
Ale vraťme se k naší partě. Já jsem nakonec spolukomentoval pět utkání a musím se přiznat, v tipování jsem moc úspěšný nebyl. Vybral jsem z nich tři, které mě nejvíc zaujali.
Ismail Naurdiev vs. Michael Prazeres: Karty byly od začátku jasně rozdány. Brazilce Prazerese čekal po osmé vítezství v řadě UFC debutant z Rakouska. Ismail vzal zápas na poslední chvíli, ale na jeho výkonu to vůbec nebylo znát. Spíš naopak. Prazeres se trápil a když už se mu podařilo mladého Čečence s Rakouským pasem hodit na zem, soupeř mu takřka okamžitě vstal. Nakonec Ismail Michaela jasně přebodoval a jak se říká, chytnul svoji příležitost pořádně za pačesy.
Peter Yan vs John Dodson: Peter Yan je moje srdeční záležitost. Tento ruský zápasník mě oslovil už svým působením v ACB, a tak jsem byl zvědavý, jak si povede s žijící legendou Johnem Dodsonem. A šlo o neskutečný zápas. Peter od začátku udával tempo, tlačil a zasahoval Američana hlavně přesnou zadní rukou. Johnovi se sice v druhém kole podařilo Yana poslat k zemi, ale tam ho nedokázal ukončit. A více méně se jednalo o jeho jediný světlý okamžik, jinak byl bit. Peter Yan zápas, až překvapivě jasně, ovládl a podle mě ho celkem brzy můžeme vidět v zápase o titul.
Lucie Pudilová vs Liz Carmouche: Na tohle se těšila celá hala a spoustu fanoušků doma u obrazovek. Když Lucka nastupovala, kopla, bouchla, pokusila se nasadit škrcení, utekla z nevýhodné pozice nebo zasadila loket, publikum explodovalo. Tak elektrizující atmosféru na turnaji MMA jsem snad nikdy nezažil. Možná ve Stockholmu, kde nastupoval Alexander Gustafsson, ale to se mě tenkrát tolik nedotýkalo. Ve sluchátkách nebylo slyšet takřka slovo a při komentování se jen těžko hledala slova, jak vás atmosféra zápasu zasáhla.
Po dvou kolech to byla vyrovnaná bitva. Carmouche ustupovala a když potřebovala, došla si pro poraz. Lucii většinou scházel krok, aby v postoji Liz trefila, a tak nejvíc bodovala ve chvíli, kdy na zemi obrátila pozici a Američanku začala česat lokty. Ve třetím kole, když se rozhodovalo, kdo z koho, udělala Lucka osudovou chybu. Kopla Axe kick, o který se ve sparingách snaží i Magda Šormová a my jí ho neustále zakazujeme. Američanka ho zachytila a hodila jí na zem. Boj sice pokračoval dál, ale v očích rozhodčích i mých, tahle technika rozhodla o celém kole a vlastně i o zápase. Liz Carmouche vyhrála na body, nicméně Lucka opět prokázala, že do první ligy MMA prostě patří.
Po tomhle zápase jsem se odebral do zákulisí, něco pojíst, stoly se prohýbaly, krmě vynikající, boule za ušima, co vám budu povídat. Zbylé zápasy jsem sledoval už jen v televizi. Zde jsem narazil na Lenku Bartákovou z Czech fighters, kluky z MMA Shorties a další akreditované novináře, kteří si okamžitě stěžovali, že dostali napomenutí a černý puntík, když při nástupu Lucky Pudilové začali tleskat. Což si zřejmě jako nezávislý pozorovatelé nemohli dovolit. UFC je holt obrovský kolos, který chce mít vše pod kontrolou a já jsem rád, že jsem u téhle historické události mohl aktivně být. Pak jsem odjel na ty Jizerky. A jak to dopadlo? Přesně jak jsem psal. Sníh, promáčené oteplovačky a svařák na zahřátí duše po porážce Pudilové.
FOTO: zdroj UFC