Pás šampiona je ve sportu něčím, čím by se chtěl honosit každý. Zvlášť v MMA. Samozřejmě platí, čím prestižnější, tím lepší, ale jak poznat, který je v té záplavě malých organizací a turnajů cennější?

Jestli je něco, čeho ve své sportovní kariéře lituju, tak je to to, že jsem nikdy v životě žádný pás nezískal. Tím víc mě to mrzí, že bych si ho i zasloužil. Dvakrát jsem vyhrál mistrovství republiky ve Vale Tudo (předchůdce MMA) a jediné, co mi v kleci nebo ringu předali, byl pohár. Jako pohár je taky fajn, ale pás je prostě pás! Je větší, víc se na něj práší, a když přijde návštěva, hned ví, že tady ten frajej něco dokázal. Když ale uvidí poháry, tak jako taky dobrý, ale nejspíš si bude myslet, že je dotyčný získal v přespolním běhu.

Proto jsem úplně chápal zklamání chudáka Ondry Skalníka, který se stal v Německu šampionem organizace Aggrelin a oni mu místo pásu přinesli pohár. Jo, velkej jak kráva, ale pořád jenom pohár. Naštěstí si to o pár měsíců vynahradil v Anglii, kde v titulovém zápase uškrtil domácí hvězdu a tam už věděli, co se sluší a patří.

V Penta gymu jen tři lidi, když nepočítám sebe, vybojovali nebo obhájili nějaký titul dvakrát. Zmíněný Ondra Skalník, Magdalena Šormová a teď o víkendu Viktor Pešta. Celkem jsme získali dvanáct profesionálních titulů.

Každý z nich má samozřejmě jinou váhu. Za mě se mi nejvíc líbí turnajový systém, kdy zápasníci procházejí v organizaci zápas od zápasu a ti nejlepší se pak utkají o titul. Takhle by to podle mě mělo být, takhle je to po sportovní stránce správně.

Častější varianta ale je, že si šéfové turnaje řeknou, že pro svého favorita vypíší zápas o titul a pak si pozvou soupeře, který jim pomůže k úspěchu. Jsem úplně štěstím bez sebe, když si pozvou někoho od nás a nám se je podaří vyloupit. Což se podařilo už zmiňovanému Ondrovi v Anglii, Magdě na Ukrajině nebo kdysi Standovi Futerovi v Německu.

Třetí variantu jsem poznal v Liberci na Night of Warriors, kde se udílely evropské a světové tituly organizace WASO. Tituly, které s daným podnikem, aspoň v mých očích, neměli nic společného.

Právě v Liberci šel Viktor Pešta o světový pás s Chorvatem Ivanem Vitasovičem, který s knírkem vypadal jako Freddie Mercury. Viktor se vracel takřka po roční pauze způsobené zraněním nosu, nicméně byl jasným favoritem. Na druhou stranu Ivan mu to nechtěl dát zadarmo a po sérii pěti zápasů bez porážky, chtěl zůstat na téhle vlně i nadále.

A taky se o to celý zápas snažil. Hlavně v postoji byl hodně nepříjemný a na zemi houževnatý a silný. Člověk si okamžitě uvědomil dvě věci, jak role favorita může být ošemetná. A za druhé, jak postupem kol cena takřka bezvýznamného pásu začala stoupat.

Viktor nakonec zápas v třetím kole ukončil škrcením, ale to nervy byly. Zestárl jsem nejmíň o třicet let a mám pocit, že mí kolegové trenéři Jirka Paluska a Michal Hořejší, taky.

Muž s vizáží východoněmeckého porno herce nám dal zabrat a zasluhuje náš nejvyšší respekt. A ač titul světového šampiona WASO nemá v MMA takřka žádnou hodnotu, u mě si ji získal, protože rozhodně nebyl zadarmo a jen toho co nedostanete úplně za nic, si můžete vážit.