Deník Mamira Tahiniho č. 3.
Když jsem vstoupil do tělocvičny MMArek gymu vůbec jsem netušil, co to se mnou udělá. Devadesát minut pohybu, říkal jsem si, brnkačka. Jednou jsem jel na kole i dvě hodiny, pak jsem to sice omarodil, ale zmákl jsem to. Tak proč ne trénink? Člověk, když chce, zvládne všechno, jak jsem dočetl na internetu. Bohužel tam nepsali nic o následcích MMA tréninku.
Zřejmě nebylo potřeba hned na prvním tréninku dokazovat trenérovi, že i když jsem při těle, nejsem žádné máslo. Já blbec. Kdybych se držel zpátky a nemyslel si, že jsem Jon Snow z Hry o trůny. Minimálně jsem se nemusel uprostřed tréninku pozvracet. Vždyť tolik pohybu, co jsem zvládnul za trénink, jsem neudělal za celý život.
Byl jsem tak unavený, že jsem se sotva plazil. I paměť mi vynechávala. Jak jsem se dostal z tělocvičny, mám tak říkajíc v mlze. Vždyť o tom, že jsem se v gymu nevysprchoval, mě upozornila až Běta mezi dveřmi bytu. Okamžitě mě hnala do koupelny s tím, že smrdím jako bezdomovec.
Po koupeli jsem si chtěl lehnout, na jídlo jsem neměl pomyšlení, stejně by ve mně dlouho nevydrželo, ale mátl mě pohled na ponožky. Ležely pohozené vedle sprchového koutu. Ještě ráno, když jsem si je bral, vypadaly normálně. Bílé, bez poskvrny. Teď? Černé jako bota a na každé jedna velká díra.
Nechápal jsem to. Před vstupem na žíněnku jsem je sundával. Nikdo je neměl, tak jsem nechtěl vypadat jako blbec.
Cvičil jsem bos, takže kde jsem si je takhle zřídil? Něco mě sice napadlo, ale považoval jsem to za nemožné? Toho bych si přece všimnul.
Došoural jsem se do předsíně a začal hledat boty, v kterých jsem odešel. Neležely tam! Nechápal jsem, ale bylo to tak. Nechal jsem je v gymu a celou cestu domů šel bos!
Už bylo pozdě to řešit, ani Bětě jsem o tom neřekl, aby nevyšilovala, a tak jsem si šel lehnou. Myslel jsem, že usnu jako mimino, ale nedalo se. Mozek pracoval na plné obrátky, nechtěl mě pustit. Myšlenky létaly od čerta k ďáblu, musel jsem sáhnout po knížce, abych je zastavil.
Moc dlouho jsem nečetl. Běta si stěžovala, chtěla abych zhasnul, že nemůže usnout. Když jsem oponoval, že já taky ne, řekla, že mám zavřít oči a spát. Zkusil jsem to, moc to nepomáhalo.
Když jsem se ráno vzbudil, měl jsem pocit, že jsem nezamhouřil oka. Pořád jsem se budil a když už jsem snad spal, zdálo se mi, že nemůžu usnout nebo bojuju na tréninku. To, co jsem prožíval v noci, se ale vůbec nedalo srovnat s tím, co mě teprve čekalo.
Potřeboval jsem na záchod, ale nemohl jsem se z postele zvednout. Jako by mi všechny svaly na těle zkameněly. Jenom jsem se klepal a možná měl i horečku. Běta šílela. Řvala, že jsem chytnul covida a začala hledat roušku. Okamžitě mě chtěla odvést na středisko, ale pak mě místo toho zamkla v obýváku a drží mě tu v karanténě.
Ven mě pouští jenom na velkou, a to jen pod zvláštními bezpečnostními opatřeními. Prý mě tu takhle nechá ještě další dva dny. Nestačí ji, že už teplotu nemám a už se hýbu skoro tak dobře jako Jirka Procházka v zápase s Oezdemirem. Kinklám ze strany na stranu a ruce mám dole, protože víš, než k ramenům je prostě ještě nedám.
Aspoň mám klid a UFC 251 jsem si mohl v klidu vychutnat. Bože to byla paráda. Běta nepřišla ani ve chvíli, kdy jsem řval na celé kolo po tom, co si Volkan po Jirkově zadním háku ustlal v rohu klece. Viděl jsem jí sice za dveřmi, ale dovnitř se neodvážila. Její škoda. Mohli jsme spolu prožít krásnou noc u televize.
No nic. Ještě dva dny a bude po karanténě a já už se snad budu moci normálně hýbat. Procházkův výkon mě nadchnul a navnadil. Chci být jako on a co nejdřív se opět pustit do tréninku.
Přijďte poznat tréninky MMA na vlastní kůži do Penta Gymu Praha. MMA je závislost.Tréninky MMA, BJJ, Thajský box nebo wrestling jsou u nás, jak pro úplné začátečníky, tak pro zápasníky. Nikdy není pozdě začít. První trénink je zdarma http://www.pentagym.net/treninky/
