Odkud začít? Snad tím, že zápas v USA je pro mě vyznamenáním za práci mou a mých zápasníků v Penta gymu. Vždyť, kdo by se nechtěl ukázat v kolébce MMA? Jediný problém je, že je to tak daleko. A když se vám v Praze zpozdí letadlo, tak je to časově ještě náročnější. Zvlášť, když nestihnete navazující spoj a zůstane trčet třeba v Paříži.

Přesně tohle se nám stalo s Magdalenou Šormovou při cestě do Kansas City na zápas čistě ženské organizace Invicta FC. Zde se měla představit proti domácí zápasnici Kay Hansen.

V Americe jsme původně měli přistát už v pondělí a strávit tak na cestě, při dvou přestupech v Paříži a v Atlantě, osmnáct hodin. Bohužel už v Praze nabralo letadlo zpoždění, takže jsme ve Francii museli strávit noc a prodloužit si výlet na neskutečných čtyřicet hodin. Nic moc, když v pátek je zápas. Máte tak o den míň na vypořádaní s jet lagem a ještě do toho si musíte hlídat váhu.

Nakonec jsme se tedy dostali na místo činu místo přes Atlantu, přes Detroit a už se nemohli dočkat, až zalezeme na hotel a konečně se normálně vyspíme. Tedy normálně. Tělo nesouhlasilo s místním časovým pásmem, a tak nás nechalo spát sotva pět hodin. Ve čtyři ráno kansaského času jsme už zase byli čilí jako rybičky.

Invicta FC je svým způsobem UFC v menším. Předzápasový proces je více méně stejný. Druhý den po příletu na Magdu čekal kolotoč rozhovorů, focení a videí. Poté se vrhla do vany, aby za pomocí svého přítele Alana Svobody, který všechny přípoje stihl a přiletěl o den dřív než my, shodila tři čtyři kila.

Ve čtvrtek po ranním oficiálním vážení, které Magda zvládla na jedničku, nás před zápasem čekala poslední povinnost. Vážení pro veřejnost.

Když jsem se díval na google map na adresu, kde se měl tento ceremoniál uskutečnit, vykoukl na mě jakýsi kostel. Domníval jsem se, že jde o chybu, zvlášť, když se mělo jednat o budovu spadající pod Police Athletic League. Jaké bylo naše překvapení, když jsme skutečně zastavili před chrámem Páně.

Na chodníku si hrály a cvičily děti s medicinbaly a my pochopili, že v Americe není kostel jako kostel. Zvlášť, když po otevření vchodových dveří na nás čekali železné konstrukce se zavěšenými boxovacími pytli, uprostřed lodě vyvýšený ring a švihadla zavěšená pod okny, na nichž byly zachyceny výjevy ze života svatých. Úplně na konci, tam kde normálně bývá oltář a kazatelna, stálo pódium, na němž se měla děvčata svlékat a ukazovat svaly.

Člověk si v takovém prostředí připadá dost zvláštně, ale převažuje nadšení. Jak se říká takový prostor má ducha a mít ho v Praze, na tělocvičnu by byl prostě super. Při prohlídce prostorů vás samozřejmě napadají i takové blbosti, jako že z kohoutků u kněžiště, kde bylo velké umyvadlo, musí téct svěcená voda. Zajdete si i na záchod, protože kolikrát jste byli v kostele na malé? Já tedy nikdy. Popravdě ani nevím, kde a zda vůbec ona místnost v chrámu Páně normálně nachází.

Staredowny skončily a my se opět odebrali na hotel. Do zápasu zbývalo posledních dvacet čtyři hodin.

Druhý den nás kolem šesté odpolední dovezli na místo turnaje. Magda musela na vyšetření k lékaři, který ji nechal udělat těhotenský test. Jak jsme na ní s Alanem na chodbě čekali, trochu jsem si ho dobíral. Znáte to, co by bylo kdyby… Nakonec jsme začali hledat jméno pro případného potomka. Jako úplně nejlepší nám přišlo, že to musí být Kansas. Ona i on. Ještě padla Missoury, ale ta nakonec musela zemřít a Magda mohla jít bez obav o dítě do zápasu.

V něm jsme v prvním kole trochu zaspali a Kay Hansen nás trestala těžkým ground and pound z guardu. Do druhého kola jsme změnili taktiku a Magda úplně obrátila vývoj zápasu, kdy na zemi dominovala a nepustila Američanku takřka k ničemu. Stav zápasu byl srovnán 1-1.

Do třetího jsme nastoupili lépe opět my. Magda se na zemi dostala do výhodné pozice odkud hrozila škrcením nebo údery. Bohužel na konci třetí pětiminutovky riskantně skočila pro páku na ruku, která se jí nepovedla a pustila Kay na sebe. V posledních deseti sekundách se Američanka propracovala až k arm-baru z vítězné, který perfektně nasadila, ale nedokázala utáhnout a tím ukončit zápas před limitem. Takže všichni museli po tomhle nervy drásajícím konci čekat na verdikt rozhodčích.

S Magdou a Alanem jsme si sedli na bobek u našeho rohu a rozebírali konec zápasu. Sám jsem nevěděl, ke komu se rozhodčí přikloní. Přece jenom jsme byli na jejich půdě. Nakonec jeden ukázal pro Američanku, dva pro Magdu a my se mohli radovat z vítězství. Magda vybojovala čtvrtou výhru v řadě a její skóre narostlo na osm výher a jen jedinou prohru. Skvělá práce.

Tím ale naše mise ještě nekončila, museli jsme se dostat domů a stálo to opět za to. Upřímně víc nervózní jsem byl v letadle z Atlanty do New Yorku než při zápase Magdy. Na letišti JFK jsme ještě přistáli na pohodu, o to horší byly minuty potom. Na přestup jsme měli hodinu, ale ta se začala minutu po minutě v letecké zácpě. Když nám ještě oznámili, že budeme vystupovat u jiného terminálu než původně, začínal jsem se v uvozovkách těšit na noc v New Yorku. Nakonec jsme to s jazykem na vestě stihli a odletěli do Prahy.

Pozápasový rozhovor s Magdalenou Šormovou najdete zde.

Foto: Archiv: Invicta FC

 

Přijďte poznat tréninky MMA na vlastní kůži do Penta Gymu Praha. MMA je závislost.

Tréninky MMA, BJJ, Thajský box nebo wrestling  jsou u nás, jak pro úplné začátečníky, tak pro zápasníky. Nikdy není pozdě začít. První trénink je zdarma http://www.pentagym.net/treninky/