Pro trenéra MMA není ideální, když se sejdou v jeden den dvě akce. Tak jako tenhle víkend, kdy jedna parta jela na ligu CSMMA do Lovosic a druhá, kde jsem byl já se Sárou Doležalovou a Filipem Janíkem, do Frýdku-Místku na osmý turnaj organizace Way of Warrior.
Bohužel se nedalo nic dělat. Ta dvě místa nejsou tak blízko, aby se dalo přejet z jednoho na druhé, a tak jsme mohli sledovat počínání Lukáše Havlíčka pouze prostřednictvím live streamu.
A nevedl si vůbec špatně. Bohužel, v prvním kole použil nechtěně techniky, které nevedou k vítězství, ale jako v tomto případě k výsledku No Contest, tedy bez výsledku. V prvním kole jeho vnitřní low-kick mířil místo do stehna mezi nohy a v druhém kole se Lukáš na zemi při otáčení od soupeře pohnul tak nešťastně, že ho zasáhl nohou do obličeje a on nebyl schopen dál v zápase pokračovat.
Na Lukášovu obranu nutno podotknout, že v útlém věku navštěvoval kurz sebeobrany nazvaný Brutal Combat, což na něm zjevně zanechalo následky.
A to při tom zúčastnil pouze dvou lekcí. V první se učili trefit vejce za pohybu a v druhé dokopat nebezpečného soupeře na zemi. Ne, dělám si prdel. Ty lekce byly tři. Bohužel tu poslední si chudák Lukáš nepamatuje.
Na druhou stranu trefit soupeře do koulí a do pussy v jednom zápase je celkem umění.
V Místku jsme si samozřejmě jeho zápas rozebrali a uvědomili si, že zřejmě dostatečně nepochopil podstatu Penta triček Pojedeme zlehka. Popravdě ji nepochopila ani Sára Doležalová, která se se slovenskou soupeřkou na galavečeru tři kola štípala v postoji a tuhle dívčí válku nakonec projela na body jen o prsa korejské ženy.
Nechápal jsem to! Přitom to jde i jinak. Tak jako na té nejvyšší úrovni. Třeba v UFC, kde se o titul bojuje zdravě, gentlemansky, z dostatečné vzdálenosti, aby se nikomu nic nestalo.
Pak se Sára nemůže divit, že jí na čele vyrazily dva rohy a po zápase vypadala jako Hellboyova sestra. Otázkou je, zda se jednalo o reakci na soupeřčiny údery, nebo jí vyrostly již před vstupem do klece?
Druhý do oktagonu za Penta gym vstoupil Filip Janík. Taky divný týpek. Soupeře z Ostravy jasně přebodoval a v pozápasovém rozhovoru s Tomášem Vzorkem přišel s coming outem, ve kterém divákům sdělil, že je Pražská p..a. Čímž se vlastně omluvil, že porazil skoro domácího borce a že po městě nosil mikinu Slavie Praha.
Možná se tím chtěl i podvědomě omluvit mě a Sáře, za to, že mě na začátku našeho výjezdu na Moravu okřikl, když jsem se snažil splynout s okolím a začal mluvit kratce. Podle něho se takhle nikdo nemluví.
Sáře zase nakukal, že podchod pod silnicí je místní metro vedoucí z Frýdku do Místku a že na projížďku jím, jí stačí pražská lítačka, i když dobře věděl, že žádnou nemá, protože je z Mělníka a bude si muset koupit lístek. Chudinka.
No nevím. Po tomhle všem dost pochybuji, zda nás organizátoři pozvou na další turnaj.