Deník Mamira Tahiniho č. 2.
Pokud si pamatujete první světelné procitnutí Mamira, který chce vkročit do rozmanitého světa MMA, tak věřte, že neutekl zadními dveřmi, nesmazal za sebou počítačové stopy, naopak, Mamir se odhodlal ke kroku, který ještě dnes cítí na svém nevycvičeném, lehce povadlém těle. Důležitější ale je, Mamir má odvahu a chce být jedním z nás. Pojdmě mu držet palce. Jisté je zatím jedno, psaní mu jde, co předvedl na žíněnce, ve sparingu?
Vážený pane Bartáku,
mnohokrát Vám děkuji za Váš email. Mám velikou radost z toho, že se můj email tak líbil, a rozhodně nelituji, že jsem ho nechal zveřejnit. Měl jsem totiž trochu pochybnosti a čekal spíše výsměch. Reakce však byly pozitivní, což mě velmi těší.
A ne, nevadí mi, pokud budeme takto pokračovat. Vždy jsem vlastně toužil něco napsat, nějaký blog a tak, ale na jednom serveru mě můj příspěvek nějaký pán vymazal, že něco propaguji a tak. Dle pravidel je to prý nepřípustné. Nechápu. O čem lze tedy psát, aby se neporušovala pravidla, pokud nemohu psát o sobě a o svých záměrech na poli MMA. Vy už zkušenosti máte, tak bychom takto mohli spolupracovat. Myslíte, že by to šlo tímto způsobem i dál? Tedy pokud to někoho bude zajímat. Můžeme to nazvat třeba Tahini diary.
Chtěl jsem se Vám moc omluvit, že jsem se dosud neukázal na tréninku. Moc jsem chtěl, už jsem si dokonce koupil i chrániče na zuby, ale znáte to, člověk míní a žena mění. Bětka byla bohužel, pracovně převelena do jižních Čech, a protože má práce IT se dá dělat odkudkoliv na světě, rozhodl jsem se jet s ní. Věřím, že to nebude na dlouho a do Prahy se brzy vrátím. Má tam jen rozjet nějaký projekt.
Sehnal jsem si i nějakou tu odbornou literaturu k tématu. Jeden známý mi doporučil knihu Cesta pokojného bojovníka, bez té se prý neobejdu. O psychické přípravě je tam údajně vše a taky jsem sehnal Knihu pěti kruhů, Bibli bojovníků. Měli ji sice v levných knihách, ale tam skončili i větší machři, tak snad to nebude nějaký odpad. To by tedy byla psychická příprava.
Hned, jak jsem se o stěhování dozvěděl, začal jsem v okolí hledat nějaký oddíl. Našel jsem dva a oba jsem obeslal s dotazem, zda se u nich nemůžu učit. Nakonec mi odepsal jen z MMArek gymu a tak nebylo co řešit.
Nechtěl jsem na nic čekat a hned druhý den po příjezdu, jsem se vypravil na trénink. Asi chápete, že jsem byl, když jsem vcházel do několika patrové budovy, v obchodním centru a pátral po gymu, nervózní. Pro jistotu jsem si, ještě před tím, nastudoval několik technik z YouTube, abych nebyl úplně mimo, ale i tak jsem netušil, co se bude dít.
Jestli jsem měl chvíli pocit, že gym nenajdu, jeho charakteristická vůně mě za ním zavedla. Nebyla to však jen vůně, ale i zvuky, které mě zaujaly. Bez předchozích znalostí bych je zařadil do kategorie filmy pro dospělé lehce ostřejšího rázu. Hekání, rány, chřestění řetězu. Přesně jako vystřižené z první série mého milovaného seriálu The Game of thrones. Má zvědavost ještě vzrostla.
Nádech, výdech, otevřít dveře a jdu na to. V tuto chvíli jsem byl ještě pln optimismu. Svalnatí muži válející se po sobě na žíněnkách, pár pěkných děvčat u boxovacího pytle, to nevypadalo zle. Následoval jsem směrovku do šaten a celý rozechvělý, na sebe nasoukal svou zbrusu novou Under Armour výbavičku. Týden, dva a půjde to jako po másle.
Když jsem vylezl, uviděl jsem dva muže a chtěl se jich zeptat, kde najdu trenéra, ale byl tam docela hluk, takže mě neslyšeli. Nebo takhle, slyšel mě ten s podivnými sluchátky. Zakrývaly mu obě uši a byly upnuté kolem hlavy a pod bradou. Asi nějaké speciální zápasové naslouchátka. Po chvíli mě představili majiteli gymu. Sympaťák.
Po všech formalitách to vypuklo. Začal jeden z nejhorších úseků mého života. Peklo na zemi. Myslím, že jsem se zmínil, že jsem IT specialista, ale že jsem v tak špatné kondici, to jsem netušil ani já. Běh ještě ušel, ta tři kolečka jsem dával i na základce, ale co následovalo……. Angličáky, kotrmelec (netušil jsem, že se takové věci stále provozují), dřepy, krokodýli nebo jak se ty bestie jmenují a další takzvaně rozehřívací cviky. To vše provázené hrdelním řevem trenéra, který se nás snažil povzbuzovat tím nejhrubším způsobem.
Já zatím pociťoval intenzivní bušení v oblasti srdce, uších a hlavě a najednou jsem si vzpomněl na dnešní oběd. Jeho vůně, tentokrát ovšem v mém krku naznačovala, že je čas se odebrat na toaletu. Jen tak tak jsem doběhl. Prokletý Buřt guláš!
Konečně se mi ulevilo a začal jsem i dýchat. Než jsem se dal do kupy, rozcvička byla u konce a já se mohl konečně seznámit s MMA. Po několika technikách na zemi, jsem si půjčil MMA rukavice a začalo se spárovat. Můj první trénink a hned sparing. Sice jsem moc netušil, co se po mě chce, ale připadalo mi to úžasné, jak rychle postupuji. S těmi rukavicemi jsem si připadal fakt hustě.
Trenér říkal, ať se snažíme jít lehce technicky a využijeme to, co jsme se naučili. Začal jsem s tím hluchým, se sluchátky. Osedlal si mě a začal do mě bušit.
Když jsem dostal dvě rány do obličeje, dost jsem se vyděsil. Vyplivl chránič na zuby, který mě víc dusil, než chránil a zakřičel na toho nade mnou, aby jel víc technicky, tak jak říkal trenér. Křikl na mě, že jede, a o to víc do mě začal mlátit.
Po tréninku jsem byl trochu mimo, ale uvědomil jsem si, co bude potřeba vylepšit. Musím zhubnout a získat nějakou tu kondičku. Jinak ze mě žádný fighter tedy nebude. Bylo to tvrdé, ale vydržel jsem až do konce. Bolí mě sice naprosto všechno, ale to se za pár dní zlepší a já budu zase o něco blíž svému cíli.
Proto tuto chvíli vám moc děkuji a zase ozvu
S přáním hezkého dne
Mamir Tahini
Tento e-mail byl zveřejněn s laskavým dovolením Mamira Tahiniho.
Přijďte poznat tréninky MMA na vlastní kůži do Penta Gymu Praha. MMA je závislost.Tréninky MMA, BJJ, Thajský box nebo wrestling jsou u nás, jak pro úplné začátečníky, tak pro zápasníky. Nikdy není pozdě začít. První trénink je zdarma http://www.pentagym.net/treninky/
