Karfáče, karfioly. Zelenina, která sem tam MMA zápasníkům vykvete na uchu, rozhodně není známkou jejich přechodu na bezmasou stravu. Jde o úraz, zevního ucha, kdy se ochrustovice („kůže“ na chrupavce ucha) odtrhne od chrupavky a prostor se vyplní krví, jak se dozvíte u jednoho z článků facebookové stránce MMADNES/S.
I já jsem majitelem takových dvou krasavců, na které jsem si vzpomněl, hned potom, co jsem se po ostříhání vlasů podíval do zrcadla a možná i proto o tomhle píšu. Ten šok byl příliš velký.
Přišel jsem k nim už na konci minulého století a jak jinak než na tréninku. To víte, když se hlava dostává ze sevření a škrcení všeho druhu, ouška prostě trpí.
Musím se přiznat, že ve chvíli, kdy se mi to stalo, tak jsem vůbec netušil, která bije a nějakou dobu jsem to ani neřešil. Prostě jsem to bral jako součást sportu, která bolí. Mladej a blbej.
Uši jsem měl velký jak dno od půllitru, vršek jednoho z nich byl dokonce tak těžký, že padal dolů. Ještě chvíli a mohl jsem je nosit jako pes. Popravdě s chrániči na zuby jsem vypadal jako Mickey Mouse.
Nakonec jsem si na radu dnes už nežijícího Martina Unkurova došel k doktorovi. Tam na mě nechápavě koukali a chvíli přemýšleli, co s tím. Mám pocit, že jsem byl první pacient, který v Říčanech, kde jsem tehdy bydlel, na chirurgii s něčím takovým přišel. Nakonec jsem tam nějakou dobu byl celkem častým návštěvníkem a už z dálky volal, že chci jenom vytáhnout krev. O tom, že by mi mohli zavést drén, jak se to dělá teď, mi vůbec neřekli.
Od té chvíle jsem si začal uši chránit. Nevím, zda už se tehdy prodávaly chrániče na uši, ale já po nich ani nepátral. Inspiroval jsem se u ragbistů, kteří si omotávali hlavu tejpovací páskou. Sice jsem vypadal jako indián, ale svůj účel to splnilo. Uši přilepené k hlavě se nijak nedeformovaly. Jedinou mojí starostí tak bylo, co nejrychleji trhnout páskou, aby to při jejím zbavování moc nebolelo. A následně sloupat si lepidlo z kůže a z vlasů, které tam občas zůstávalo.
Karfáče jsou celkem nepříjemná záležitost, což nejvíc pociťuju, když mi vypadávají sluchátka z uší. Popravdě nerozumím bláznům, kteří si úmyslně zdeformují uši, aby vypadali jako skuteční a nefalšovaní bojovníci. Já považuju za větší frajeřinu, když si je někdo schopen vytáhnout krev z ucha sám.
Babské rady tvrdí, že na postižené místo po vytáhnutí krve můžete dát rozmačkaný chleba, který po zafixovaní obvazem kolem hlavy nedovolí další nalití krve do ucha. Jestli to funguje, netuším, ale tvrdí to Ukrajinec Víťa, tak by asi mělo.
Teď už, jak jsem psal, se používají chrániče na uši. Nevím, zda bych je tehdy používal a dnes už je nepotřebuji, protože krása mých uší už je nenávratně pryč. Nicméně pořád jsem na tom líp než jiní zápasníci. Za krále českých karfáčů považuju Pepu Krále a z Penty Tomáše Lejska.
Jakého favorita máte vy?
Jaké máte zkušenosti s touto zvláštní rostlinou napadající vaše uši? Pěstujete si jí, nebo se jí snažíte zbavit?
V případě, že o ní nestojíte, jak se před ní snažíte chránit? Například www.fightsport.cz doporučuje chrániče Venum.
A s kterými máte nejlepší zkušenost vy?
